РАДИКАЛИ ИНФО

Званични блог Српске радикалне странке


Leave a comment

Projev na semináři Patrik Vondrak

1384241_575753842478511_1366296807_nVážení srbští přátelé, dámy a pánové,

nejprve mi dovolte poděkovat organizátorům z řad mládeže Srbské radikální strany za pozvání a možnosti vystoupit na této akci s krátkým příspěvkem. Této nabídky si velice vážím. Není to tak dlouho, co delegace SRS navštívila ČR, tak vím, že jsem tu dnes v dobré společnosti.

Bylo by na místě vám nejprve představit náš mezinárodní projekt – Evropskou frontu solidarity pro Kosovo, ale tuto milou povinnost přenechám svým italským přátelům. A začnu hovořit o česko-srbských vztazích a o důvodu proč podporujeme srbský národ a Srby žijící na Kosovu.

Česko-srbské vztahy

Je třeba zde připomenou jak přátelské a nadstandardní byly česko-srbské vztahy v minulosti. Jen málokteré dva národy v historii měly tak přátelské vztahy jako Češi a Srbové.

Můžeme začít již ve středověku, kdy náš panovník, český král a římský císař Karel IV. udržoval přátelský vztah s vaším panovníkem carem Dušanem Silným. Panovníci spolu udržovali písemný kontakt. Dochoval se i dopis od Karla IV., který donesla jeho delegace na korunovaci cara Dušana.

Čech Alexandr Zach byl v 19. století generálem srbské armády a jedním z jejich velitelů během války s Turky v roce 1876.

Během první světové války nechtěli Češi bojující často nedobrovolně v rakousko-uherské armádě bojovat proti Srbům. Odmítali na ně střílet na frontě a dokonce se často raději snažili vzdát.

Po první světové válce jsme společně vytvořili tzv. Malou dohodu, vojensko-politické spojenectví Československa, Jugoslávie a Rumunska.

V roce 1938 se chystala intervence nacistického Německa do Československa. Československo vyhlásilo mobilizaci a tisíce Srbů se hlásily jako dobrovolníci do její armády.

V roce 1968 Srbové masivně protestovali proti okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy a i tehdejší vláda Jugoslávie okupaci ostře odsoudila.

V době komunistického režimu naši lidé nejčastěji emigrovali právě přes tehdejší Jugoslávii a Srbové jim v emigraci velmi pomáhali.

Česko-srbské přátelství má tedy hluboké kořeny. Jiné dva národy, které si po staletí vyjadřovaly tak silnou podporu a solidaritu bychom v Evropě těžko hledali. A my jsme odhodláni v této tradici pokračovat i dnes v jednadvacátém století i přes odlišné postoje našich vlád.

Hanebné kroky našich vlád začaly koncem minulého tisíciletí. Nejprve, když 20. března 1999 souhlasil tehdejší premiér a dnešní prezident ČR Miloš Zeman s bombardováním Jugoslávie. Přes propagandistické tlaky, které vytvářel Západ, aby manipuloval veřejné mínění všude ve světě, jsem přesvědčený, že by český národ nikdy s takovou agresí nesouhlasil.

Mnoho se nemluví o tom, že se desítky Čechů okamžitě přihlásily jako živé lidské štíty a byli odhodláni přijet sem do Bělehradu.

Dalším hanebným krokem naší vlády bylo uznání samostatného státu Kosovo, které 21. května 2008 uznala česká vláda na návrh ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který je mimochodem častým účastníkem nechvalně známých setkání skupiny Bilderberg a členem Trilaterální komise. Dá se říci, že tyto dvě organizace jsou ztělesněním Nového světového řádu.

Tento krok – uznání Kosova – byl v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti č. 1244, ale to není nic překvapivého. Zvykli jsme si na to, že takzvaní demokraté pracující pro zájmy světových elit nedodržují žádná pravidla nebo zákony a to ani ty vlastní.

Češi pořádali demonstrace a sesbírali tisíce podpisů pod petici proti uznání samostatného Kosova. Česká vláda opět zradila vlastní národ, zradila i Srbský národ a Kosovo bez problémů uznala.

Globální elity

Tím jsem chtěl poukázat na smutnou skutečnost, že v České republice, ale i jinde ve střední a i v západní Evropě si lidé nevládnou. Vládnou nám ve skutečnosti globální elity, které zastupují zájmy různých vlivových skupin. Především nadnárodních korporací.

Ruský spisovatel, člen ruské Akademie věd a nositel Nobelovy ceny Alexandr Solženicyn řekl, že bombardování Jugoslávie mělo sloužit jako odstrašující příklad toho jak Spojené státy a jejich spojenci hodlají vnucovat svůj řád zbytku světa.

Tyto elity pak rozpoutávají propagandistickou mašinérii proti suverénním státům za účelem vnutit jim svůj řád. Loutkové vlády na Západě se k této mašinérii ochotně připojují. Tyto suverénní státy, které si chtějí vládnout samy podle vlastních pravidel a rozhodovat se dle vlastní vůle buď Západ přímo napadne, nebo v nich uměle vytvoří revoluci. Jde o snahu instalovat do těchto států vlastní loutkovou vládu.

To bylo cílem i v roce 1999 během útoku proti Jugoslávii a později proti Iráku, Afghánistánu, Libyi a dnes, dnes se to děje v Sýrii, zítra bude na řadě zřejmě Írán a příště se to může stát další suverénní zemi, která se nepodřídí příkazům Západu.

Vytvoří iluzi, že bojují proti bezpráví a proti terorismu a přitom tyto elementy sami podporují. Říkají, že bojují za demokracii a za lidská práva, ale ve jménu těchto lidských práv bombardují suverénní země a města a zabíjejí civilisty, ženy a děti.

Vojáci, kteří slouží těmto imperialistickým zájmům, si nemyslí, že by dělali něco špatného. Jsou natolik ovlivněni propagandou západu, že si myslí, že čistí svět od nejvyššího zla. Takže oni nemají žádný pocit viny a to je velice špatné. Oni nepovažují lidi, které bombardují, za lidské bytosti.

Je tu rozdíl v chápání hodnoty člověka a hodnoty jeho života a to i po smrti v otázce hodnoty obětí. Je to otázka viktimologie. Sdílíme rozdílný pohled na oběti. Západní média nám každý rok připomínají údajné oběti ze Srebrenice z roku 1995, ale oběti z bombardování Jugoslávie v roce 1999 připomínány nejsou. Některé oběti jsou více a jiné méně.

Bez problému globální elity ve jménu demokracie bombardovaly Bělehrad. Bombardovaly toto krásné starobylé kulturní město, které symbolizuje obranu evropské kultury, evropských hodnot a evropské civilizace. Vraždily srbské civilisty. Můžeme vidět větší pokrytectví, než je toto? O co má oběť – srbská žena nebo srbské dítě, zabité během bombardování v roce 1999 – menší hodnotu než kterékoli jiné oběti, které si dnes musíme povinně připomínat každý rok znovu dokola, třebaže od doby jejich zabití uplynula několikanásobně delší doba.

Takové jsou tedy umělé hodnoty a politické strategie globálních elit. Je ovšem potěšující, že se najde stále více a více lidí, kteří si přes propagandu těchto elit tyto skutečnosti uvědomují.

Tyto názory, které jsem zde teď prezentoval, jsou prý u vás v Srbsku relativně známé a celospolečensky akceptované. Ovšem na Západě jsou často označovány za konspirační teorie a lidé, kteří je zastávají za podivíny či přímo za blázny.

Konzumní společnosti jim často a priori nechtějí uvěřit. Lidé se totiž bojí, že budou takto označeni. Bojí se mít vlastní názor. Je to součást propagandy. Konspirační teorie je dnes chápána jako nadávka. Lidé jsou ovšem často ochotni bránit to, co vidí v prozápadních médiích za každou cenu. Nejsou sami připraveni dozvědět se pravdu. Pravdu o tom, že jim média, politici, kulturní a globální elity celý život lžou.

Globalizace

Cílem globálních elit na kulturní úrovni je vytvořit z lidí vykořeněnou šedou masu bez kultury, náboženství, tradic a pocitu, že jako součást celku – pospolitosti či národa – má jejich život smysl. Stačil jsem si velice rychle všimnout, že důsledky globalizace a hodnotového liberalismu o dost znatelnější u nás ve střední Evropě než v Srbsku. Většina lidí v ČR necítí národní hrdost a nezastává tradiční hodnoty. Někteří nacionalisté dokonce své přesvědčení před společností skrývají, protože se bojí, že by je pak společnost odsoudila. Všiml jsem si, že zde v Srbsku posloucháte vaše lidové a vlastenecké písně. Je to velice sympatické. Na Západě lidé poslouchají převážně moderní hudbu a ti, kteří poslouchají hudbu tradiční, jsou většinou bráni za podivíny.

Dalším vhodným příkladem je např. přístup k homosexuálnímu aktivismu. Minulý měsíc měl proběhnout homosexuální pochod v Bělehradě a z bezpečnostních důvodů byl zrušen. To mě upřímně potěšilo. Homosexuální aktivismus je třeba odmítat a vystupovat proti němu. Je to útok na morální hodnoty společnosti.

U nás tito aktivisté nejprve vystupovali poměrně kultivovaně, ale dnes vidíme oplzlé chlupaté muže oblečené v ženském oblečení obnažující se během jejich pochodu na veřejnosti.

Tito aktivisté chtěli nejprve sňatky a argumentovali, že nebudou chtít adoptovat děti. Dnes mohou vstupovat do svazku a chtějí adoptovat děti. Jedná se o učebnicový příklad salámové metody. Dnes se na jejich akcích veřejně exponují. Třeba se dočkáme také politické strany pedofilů, která bude chtít legalizovat sex s dětmi, jak tomu je v Holandsku. Tento druh aktivismu je velice nebezpečný a rozkládá hodnotový rámec společnosti.

Vrátím se ale k otázce globalizace. Minulý měsíc, když navštívila delegace SRS Českou republiku, tak jsme se společně procházeli Prahou. A pan místopředseda Zoran Krasić nás upozornil, že stejné banky, které máme v Praze, máte i vy v Srbsku.

Já jsem se dnes s přáteli ze SRS procházel Bělehradem a můžu tedy na základě zkušenosti říci, že se nejedná se pouze o banky. Máte tady i stejné obchody jako my v ČR jako jsou např. McDonald’s, KFC, Zara atd.

Napříč světem můžeme vidět stejné banky, stejné obchody, ve kterých lidé nakupují stejné jídlo nebo stejné oblečení. Koukáme v televizi na stejné filmy z Hollywoodu a sledujeme stejné zpravodajství převzaté např. z BBC. Lidé poslouchají i stejnou hudbu, např. z MTV. To všechno nás formuje a bere nám naši historicky danou odlišnost.

Globalizace je proces, který směřuje ke smíšení národů, zničení jejich charakteru, jejich kultury, jejich identity. Globalizace směřuje ke „světové kultuře“ v „globální vesnici“.

Na politické úrovni je tedy cílem globálních elit podrobení si suverénních států a na kulturní úrovni vytvořit z lidí globální šedou masu. Pro nás, lidi zastávající tradicionalistické a identitářské postoje, je globalizace největším nebezpečím.

EU

Politickým nástrojem, který slouží globálním elitám v Evropě, je EU. Já jsem byl doslova šokován, když mi přátelé ze SRS říkali, že se najdou Srbové, kteří chtějí do EU vstoupit – a to dobrovolně…

Prý si někteří myslí, že státy v EU jsou svobodné, rozhodují se suverénně a peníze padají do státního rozpočtu, jak mana z nebes… Zní to hezky. Takový ideální svět. Pokud by to ale fungovalo, tak by dnes nebankrotovalo Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie. Nezaměstnanosti mladých lidí je ve Španělsku a Řecku, překročila hranici 50 % a 40 milionů lidí v Evropě nemá dostatek peněz na jídlo. To je ten ráj na zemi, o kterém sníte?

My ČR už jsme v EU 10 let, takže si myslím, že o EU něco málo víme a nasbírali jsme za těch 10 let mnoho zajímavých zkušeností. Povím vám tedy o EU pár důležitých informací, které byste měli vědět.

Bohužel se nevyhneme krátkého exkurzu do historie.

Obecně se uvádí, že myšlenka vytvoření evropského společenství vznikla po druhé světové válce jako reakce na tuto válku. Poválečná evropská integrace pak měla předcházet budoucím konfliktům v Evropě a zajistit základní životní potřeby pro její obyvatele.

Existuje ovšem i druhá verze, dle které se myšlenka takovéto evropské integrace zrodila již po první světové válce a není tak ušlechtilá, jak se může na první pohled zdát. Dle této verze se má evropské společenství odchýlit od demokratických principů a má směřovat k nastolení nadnárodní evropské vlády. Poslanec Evropského parlamentu za ODS Hynek Fajmon píše v předmluvě ke knize Skryté dějiny evropské integrace od roku 1918 do současnosti: „Souhlasím s autory v tom, že evropskou ústavou mělo být završeno úsilí o vznik nadnárodní evropské vlády.”

Významný apologeta myšlenky evropského státu, monsieur Jean Monnet, který o Spojené státy Evropské usiloval již od dvacátých let dvacátého století. Monnet pronesl 30. dubna 1952 na půdě OSN: „Lidé Evropy musí být vedeni k superstátu, aniž by tušili, co se s nimi děje.”

Primární právo EU se postupně mění, ale během těchto změn dochází k centralizaci EU a přenášení pravomocí členských států, které se již svobodně nerozhodují, na orgány unie.

V r. 2005 měly členské státy schválit tzv. Evropskou ústavu, jako novou smlouvu, která měla být primárním právem EU. Dlužno dodat, že tato smlouva upírá národním státům právo rozhodovat sami o sobě a přenáší mnoho pravomocí do Bruselu.

Smlouva byla roku 2005 referendem odmítnuta ve Francii a v Nizozemí. Právo veta by mělo být respektováno, protože zachovává rovnoprávnost mezi členskými zeměmi. EU se s neúspěchem nehodlala smířit. Skandální je, že si zadala právní studii, která měla naznačit, jak smlouvu prosadit i přes nesouhlas některých členských zemí.

Když se nepodařilo prosadit Evropskou ústavu, přišli eurofederalisté s Lisabonskou smlouvou. Ta se od Euroústavy téměř nelišila. Obsah byl totožný, jiná byla pouze forma této smlouvy.

Protože referendum, ve kterém by rozhodovali občané, bylo pro zastánce této smlouvy nebezpečné, bylo domluveno na úrovni politických elit, že pokud to bude možné, bude smlouva schvalována parlamenty členských států, které jsou vůči EU servilní.

V některých zemích byla smlouva promptně schvalována, aniž by existoval její překlad do domácího jazyka. Často vlády jednotlivých zemí ani neznaly podrobně obsah smlouvy a schvalovaly ji.

Irsko muselo vyhlásit referendum, protože mu takový postup ukládá irská ústava a v r. 2008 Lisabonskou smlouvu v referendu neschválilo. Byl to šok. Na Irsko, irský národ byl pak vytvořen neskutečný tlak a referendum se muselo opakovat.

EU vyčlenila 1,8 milionu euro na ovlivnění irského národa – mnohastránkové přílohy v novinách vysvětlující, proč je důležité hlasovat pro smlouvu, internetové kampaně, reklamy pro přijetí smlouvy v kinech atd.

Irsko podlehlo tlaku a napodruhé smlouvu schválilo. Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby Irsko podruhé Lisabonskou smlouvu nepřijalo? Tlak by se zvyšoval a referendum opakovalo. Po třetí, po páté, po desáté. Irsko by muselo hlasovat stále dokola, dokud by nehlasovalo tím jediným správným způsobem a smlouvu nepřijalo. Takhle si EU představuje demokracii a svobodnou volbu národů?

Dokonce český místopředseda senátu Přemysl Sobotka, který byl proti Lisabonské smlouvě, podlehl tlaku a nakonec hlasoval pro smlouvu. Když se ho studenti v debatě na Vysoké škole ekonomické v Praze ptali, proč hlasoval pro, odpověděl: “Když na mě křičel rakouský kancléř, když na mě křičeli Němci a když na nás křičeli další, na standardním jednání a fakt to bylo s akcentací a se silou hlasovou, že my jsme ti nejhorší, že kazíme tu Evropu v tom jejím rozletu. No tak jsme fakt neměli na vybranou, respektive to bylo to moje dilema, a tak jsem řekl ano, protože ono to fakt nemělo jiné řešení“

A teď se dostaneme k otázce financí, které by nám měly z EU plynout. Mám zde několik postřehů k tomu, kolik stojí ČR členství v EU.

Oficiální verze, kterou nám servírují media a ministerstvo financí zní, že ČR za rok 2011 získala ČR 30 miliard korun z EU. Do Bruselu jsme poslali cca 40 miliard a 70 miliard nám přišlo zpátky. Vážně tomu věříte?

O čem se v této bilanci nemluví:

Miliardy zaplacených cel v cenách zboží – Pokud si v ČR koupíme třeba kolo dovezené ze země mimo EU, tak se toto kolo proclí na vnější hranici EU. Peníze za clo jsou do rozpočtu EU. Ale my, konečný spotřebitel, zaplatíme clo v ceně tohoto kola. Tady nás EU okrádá o peníze.

Další miliardy jako náklady na kofinancování (spolufinancování) evropských projektů – tyto peníze byly sice použity na projekty v naší zemi, ale pouze na ty, které nám schválil Brusel. Může se jednat o euro-environmentalistický komiks pro děti nebo třeba na projekt zaměřený na dotování prostitutek. Za takovéto nesmysly utrácíme peníze v době, kdy stát nemá peníze na důchody, zdravotnictví nebo rodiny s dětmi.

Miliardy na úředníky. Abychom získali a přerozdělili evropské dotace. Jedná se o tisíce úředníků, kteří by mohli pracovat na pozicích pro společnost přínosnějších.

Další miliardy mizí na plnění plánu, který se jmenuje Strategie Evropa 2020. Podle tohoto plánu Evropská unie chce do roku 2020 např. snížit emise skleníkových plynů o 20 % nebo chce, aby bylo mezi mladými lidmi 40 % absolventů vysoké školy. Nejde tedy o vědomosti absolventů, musí jich být 40%. Já bych lidem v EU, kteří tyto návrhy vymýšlí mohl jedině doporučit, že by si v příští Strategii EU mohli zadat jako cíl zvýšení svého IQ o 20 nebo 40. Třeba by to pomohlo.

Jsou další a další výdaje EU, kterými už zde nechci ztrácet čas, ale skutečnost je taková, že nás členství v EU stojí ročně cca 200 miliard korun! O tom se ale záměrně nemluví.

Další zajímavá informace je, že pokud byste byli v EU, tak vaši poslanci budou dál přijímat zákony, ale 60 – 80% budou muset schválit podle příkazu EU. Budou o těch zákonech dál hlasovat, ale výsledek je předem daný. Jde ve své podstatě o jakýsi rituál zvedání rukou nebo mačkání tlačítek, kdy se hlasuje pro zákon, který musí být schválen. Je to 60 – 80% zákonů. Pak svým poslancům můžete jen doporučit, aby si o 60 – 80% snížili platy, protože jejich práce tomuto výkonu bude odpovídat.

Bývalý velitel z války o Kosovo Zoltán Dani, který v květnu tohoto roku poskytl rozhovor pro český internetový server v něm říká, že se považuje za patriota a současně je pro vstup Srbska do EU. Tento postoj já dost dobře nechápu. Jedná se o oxymoron. Nejde být patriot a být pro vstup do EU. To je jednoduše rozpor.

Bývalý vicekancléř a německý ministr zahraničí Německa Joschka Fischer řekl:”Srbsko má s EU světlou budoucnost, ale bude se muset odpoutat od vlastní minulosti, jak ohledně Kosova, tak ohledně Miloševičovy éry”.

Podobně se vyjádřil i známý bankéř a diplomat Richard Hoolbroke, který hovořil mezi výběrem mezi EU a Kosovem. Já jsem přesvědčený, že srbský národ ví jakou volbu si má vybrat.

Slyšel jsem, že po podepsání Bruselských dohod mezi Bělehradem a Prištinou Brusel chválil Srby a udržuje je v naději, že v dohledné době započne diskuse o přistoupení Srbska do EU a za několika let byste se mohli stát součástí EU. Údajně snad v roce 2027. Mohu vás uklidnit, že i kdyby vaše loutková vláda chtěla za každou cenu vstoupit v roce 2027 do EU, tak do ní Srbsko nevstoupí z jednoho prostého důvodu. EU je ekonomicky neudržitelný projekt, který zadlužuje všechny své členy. V roce 2027 žádná EU už nebude existovat. Rozsype se jako domeček z karet. Na tom se shodne mnoho renomovaných ekonomů a mnoho politiků.

Abychom si dobře rozuměli. Já nejsem kritik EU z důvodu, že bych snad byl proti sbližování evropských národů či úzké spolupráci založené na přátelství nebo na bilaterálních smlouvách nebo třeba i v rámci federace. Jde především o to, aby si tyto národy zachovaly svůj charakter, tedy kultury, náboženství, tradice, identity. Problém EU je v tom, že se snaží integrovat a vytvářet mosty mezi národy shora. V zájmu globálních elit a ne v zájmu národů.

Podívejte se na některou z bankovek EU. Z druhé strany uvidíte mosty. Je to symbolismus, který má vyjadřovat mosty mezi národy, které se EU snaží budovat. Člověk by řekl, že tam najde třeba pražský Karlův most nebo nejvyšší most na světě u francouzského města Millau, případně Andělský most z Říma. Tyto mosty tam ale nenajdete. EU si na své bankovky dala vymyšlené mosty. Mosty které neexistují, stejně jako vztahy, které se snaží EU budovat. To je skutečný symbolismus a kouzlo nechtěného.

Represe

Západ je v tomto směru velice pokrytecký. Nejde zde nezmínit věznění vašeho předsedy Vojislava Šešelje. EU požaduje po Barmě, aby propustila politické vězně a současně se pohoršuje nad tím, že v Barmě může být vězněn člověk za názory. Přitom politický vězeň Vojislav Šešelj je již 11 rokem ve věznici v Haagu. Není to paradox? Proč západní média mluví o Barmě a ne o Haagu? Proč tzv. humanisté u této kauzy mlčí? Vašeho předsedy si naše delegace EFSK nesmírně váží. Je to odvážný člověk, který pro svůj národ mnoho vykonal a i teď koná. Kazí plány globálních elit a stojí proti pokryteckému západu. To jsou důvody proč je podpora předsedy Vojislava Šešelje naší morální povinností.

Politické procesy a represe proti lidem, kteří jsou pokryteckým evropským režimům nepohodlní, brání národní zájmy, kultury a identity jsou běžné i jinde v Evropě. Jen se o nich nedozvíme ze západních médií, a když ano, tak záměrně lživě a překrouceně.

Zrovna před dvěma dny proběhlo v ČR jedno z hlavních líčení se skupinou patnácti žen, které stojí před soudem za to, že organizovaly dětský den nebo mikulášskou besídku. Pokud jste aktivní nacionalista nebo v tomto případě nacionalistka, tak se vám může stát, že vám domů vtrhne komando po zuby ozbrojených elitních policistů se samopaly, prohledají vám byt a vy pak stanete před soudem za pořádání mikulášské besídky a bude vám hrozit až 10 let ve vězení.

Mnoha lidem se to zdá neuvěřitelné, ale takhle to v ČR funguje. Já mam také osobní zkušenosti s těmito represemi. Za údajné lepení samolepek jsem byl vzat do vazby, kde jsem strávil více než jeden rok. Samozřejmě jsou tyto důvody jen záminkou. Dětský den či mikulášská besídka, lepení samolepek, údajný verbální zločin vašeho předsedy. To všechno jsou jen záminky. Skutečné důvody jsou někde jinde. Lidé jsou vězněni, protože vystupují proti totalitnímu Systému a bojují proti němu.

Položme si nahlas následující otázky:

Copak je normální, že v demokratické a svobodné společnosti stojí před soudem za pořádání dětské dne či mikulášské besídky?

Copak je normální, že v demokratické a svobodné společnosti jsou lidé vězněni za lepení samolepek?

Copak je normální, že v demokratické a svobodné společnosti jsou lidé 11 let ve věznici za verbální trestný čin a nedočkali se rozsudku?

Copak je normální, že v demokratické a svobodné společnosti lidé musí opakovat referendum do té doby než rozhodnou správně?

Copak je normální, že si vymyslíte záminku a začnete bombardovat suverénní stát a civilisty?

Copak je normální, že okradete národ o část jeho území?

Dragi prijatelji, mi u EU ne živimo u demokratskom ni ti u slobodnom društvu.

Branite svoju slobodu! Branite svoj suverenitet! Branite svoje vrednosti! Branite svoju teritoriju! Kosovo je Srbija!


Leave a comment

Víme, že politika české vlády není vůlí českého lidu, říká předseda mládeže Srbské radikální strany

 

Madjarevic

2. října 2013 V delegaci Srbské radikální strany (SRS), která před nedávnem navštívila Českou republiku, aby zde přiblížila nejen českým nacionalistům problematiku sporu o Kosovo i pozadí historického vývoje na balkánském poloostrově, byl i předseda mládeže SRS Svetislav Madjarević. Pro Dělnickou mládež byl jeho pobyt v naší zemi vítanou záminkou k navázání styků mezi našimi obdobně fungujícími organizacemi. „Srbové byli poštváni proti sobě ve jménu mocenských ambicí USA,“ říká o občanské válce v Srbsku Svetislav Madjarević, který má bohaté zkušenosti s organizováním a distribucí humanitární pomoci pro Srby na Kosovu. V našem rozhovoru jsme nicméně probírali především politické i geopolitické názory jeho organizace. Svetislav při naší žádosti o poskytnutí rozhovoru ani na okamžik nezaváhal a s upřímnou samozřejmostí se s námi podělil o svoje postoje.V prvé řadě by nás zajímalo, jakým způsobem vůbec pracuje v Srbsku mládež SRS.

Naše organizace funguje v rámci Srbské radikální strany, konkrétně pod radou Srbské radikální strany pro mládež a sport a jejím hlavním úkolem je přiblížit ideologii SRS, jejímž autorem je předseda SRS Vojislav Šešelj, mladým lidem a v duchu této ideologie srbskou mládež vychovávat. Dalším úkolem je zprostředkovat nejvyššímu vedení strany postoje dnešní mládeže a na druhé straně zainteresovat mladé, aby podporovali naši stranu a její politiku. Naše mládež se také podílí na kampaních strany přímo v terénu. V kampani je často třeba nebojácných mladých aktivistů, protože někdy i při pouhém vylepování předvolebních plakátů dochází k fyzickým střetům s představiteli jiných myšlenkových proudů, kteří mnohdy systémově spolupracují s policií.

Považujete při své činnosti za důležité také udržovat mezinárodní kontakty s obdobně laděnými organizacemi v zahraničí?

Ano, využíváme každé příležitosti být v kontaktu s obdobnými organizacemi v jiných zemích, protože i jiné země v Evropě mají stejné problémy jako my v naší vlasti. A právě i naše návštěva České republiky je výsledkem této snahy být v kontaktu s obdobnými organizacemi v Evropě a navazovat s nimi přátelské kontakty.

Můžete nám také představit Srbskou radikální stranu?

Naše strana byla založena už v roce 1991 a jejím hlavním cílem je vytvoření tzv. Velkého Srbska, ve kterém budou pospolu žít všichni Srbové bez ohledu na náboženské rozdíly, tedy Srbové pravoslavní, Srbové katolíci, Srbové muslimové, Srbové protestanti i Srbové ateisté. Srbskému národu se stala po druhé světové válce velká křivda, když vládnoucí komunistický režim vyznačil současné národnostní hranice, které nerespektují historii. Je historicky, kulturně, jazykově i biologicky nezpochybnitelným faktem, že obyvatelé Bosny a Hercegoviny, Chorvatsku a dalších slovanských balkánských států patří k našemu národu a naší snahou je, aby se tito separatisté vrátili ke své původní srbské identitě. Více o Velkém Srbsku

Naše strana je založena na národních idejích a myšlenkově navazuje na nacionalistický četnický odboj z druhé světové války. Naše politika je protizápadní, logicky se tedy stavíme proti americkým zájmům. Našeho předsedu už 11 let drží západní mocnosti protiprávně ve vazbě v Haagu. Před nedávnem byl už poněkolikáté jeho soud, který měl rozhodnout o jeho vině či nevině, odložen. Zkrátka naše ideologie je založena pouze na faktech, existuje přehršel odborných knih, které všechny naše teze podepírají.

 

Lamprecht-a-madjarevic

Svetislav Madjarević (vpravo) s předsedou DM Erikem LamprechtemMá vliv na politiku SRS jugoslávská občanská válka a její důsledky?

Samozřejmě, následky války mají velký vliv na dnešní politiku. Občanská válka byla pro nás ale nejhorším v tom, že v ní v podstatě proti sobě bojovali pouze Srbové. Srbové pravoslavní, katolíci a muslimové. O tom právě vždy mluvil náš vězněný předseda Vojislav Šešelj. V této válce byli Srbové poštváni proti sobě ve jménu mocenských ambicí USA a západu. Válka tehdy začala tím, že Slovinsko a Chorvatsko porušilo tehdejší ústavu Jugoslávie. To oni porušili daná pravidla, porušili danou ústavu. Nejhůře pak na tom v tom okamžiku tedy byli Srbové žijící v Chorvatsku, protože dle jugoslávské ústavy byli státotvorným národem, po vyhlášení chorvatské samostatnosti se rázem stali cizinci ve vlastní zemi. Podle tehdejší ústavy se Chorvatsko nikdy nemohlo osamostatnit bez souhlasu také tam žijících Srbů, proto se musela Jugoslávie bránit tomuto porušení jejich práva. Vypuknutí války se nedalo po odtržení těchto států vyhnout, Jugoslávie si musela chránit svoji celistvost. Totéž platí o Bosně. Srbská radikální strana ovšem v ten moment připomínala Srbům, jakou hrůzou byla pro jejich národ druhá světová válka, kdy byli vystaveni kruté genocidě. Tehdy také SRS postavila do války velké množství dobrovolníků – svých členů. A důkazem toho, že tito bojovníci bojovali vždy čestně, je fakt, že za 11 let, co je předseda vězněný v Haagu, nebyl nalezen  jeden jediný důkaz, který by dokazoval, že některý z jeho dobrovolníků spáchal ve válce nějaký zločin. A kdyby nějaký takový důkaz měli, tak Šešelje už dávno odsoudili k tomu nejtěžšímu možnému trestu, který mu hrozí, což je 20 let.

Máte nějaký konkrétní vztah k naší zemi a sledujete i dění u nás v České republice?

Samozřejmě k Česku máme vztah a právě důkazem toho je i naše návštěva zde, protože nás zajímá, co se zde děje. Víme, že vaším prezidentem byl donedávna euroskeptik Václav Klaus. A také si uvědomujeme, že politika české vlády vůči Srbsku, která schvalovala bombardování Srbska a uznala nezávislost Kosova, není vůlí českého lidu. Víme, že se českého lidu nikdo neptal. A důkazem toho je také vaše organizace, která dokazuje, že mladí lidé v ČR, kteří mají ty správné informace, si uvědomují, co se tady opravdu děje a nesouhlasí s politikou vlády.

Máte na závěr nějaký vzkaz pro české nacionalisty?

Pro všechny nacionalisty v každé zemi musí být vždy nejdůležitější chránit si svoji národní identitu. Hlavní je bránit svůj národ před globalizací, aby americká a západní kultura nepřevzala prim nad domácí, ve vašem případě českou kulturou. Vydržte ve svém boji a vytrvejte v cestě za svými cíli.


Leave a comment

Místopředseda SRS: Kosova se nevzdáme!

Během naší návštěvy Bělehradu a cesty do Kosova jsme byli přijati v sídleSrbské radikální strany. Její místopředseda a bývalý poslanec srbského parlamentu Dejan Mirović, jenž má na starosti zahraniční vztahy strany, nám poskytl exkluzivní rozhovor, v němž se dozvíte vše podstatné o aktuální situaci v Srbsku i na Kosovu.

V prvé řadě jsme se samozřejmě věnovali Kosovu, situaci v Srbsku a Haagskému tribunál, řeč však přišla také na zahraniční politiku, otázky tradičních hodnot, ekonomickou situaci a pro nás jistě zajímavé téma česko-srbských vztahů a toho, jak Srbové vnímají náš národ. Rozhovor nám ukazuje, jaké jsou postoje a názory srbských vlastenců a všech Srbů, kterým leží na srdci osud Kosova a Metochije.

Jako malou upoutávku před čtvrtečním diskusním večerem s představiteli SRS (více ZDE), vám přinášíme první část zmíněného rozhovoru, který pro Vás připravil redaktor Zorba. Zbývající část rozhovoru vydáme po přednášce.

Nejprve ale krátce představíme Srbskou radikální stranu. Jedná se o nejvýznamnější srbskou pravicovou a vlasteneckou stranu. Od svého vzniku v roce 1991 patří k nejsilnějším politickým stranám v Srbsku. Ve většině voleb obdržela 25-30 % hlasů. Obvykle ve volbách končila na druhém místě a nebo vítězila. V prezidentských volbách se její kandidáti většinou dostávají do druhého kola a v jedněch prezidentských volbách obdržel její předseda Vojislav Šešelj dokonce 40 % hlasů. V evropském měřítku se jedná o nejúspěšnější vlasteneckou a tzv. „krajně pravicovou“ stranu. V žádné jiné evropské zemi neměli a nemají vlastenci tak velký úspěch jako v Srbsku. Je nám ctí, že právě delegace Srbské radikální strany bude přednášet na našem 26. diskusním večeru. Více informací o SRS se dozvíte na konci rozhovoru.

Dobrý den pane místopředsedo, můžete nám představit Srbskou radikální stranu, jaké jsou vaše cíle a hlavní body vašeho programu?

Srbská radikální strana je strana vlastenecká. Naším cílem je spojenectví všech Slovanů a spolupráce se všemi státy, jež přistupují k Srbsku jako k rovnocennému partnerovi. Chceme, aby Kosovo zůstalo součástí Srbska, a jsme proti vstupu do NATO a Evropské unie.

Ve světě je známý hrdinský boj vašeho předsedy dr. Vojislava Šešelje u Haagského tribunálu. Jaká je aktuální situace v Haagu a jaký bude dle Vašeho názoru rozsudek tribunálu?

Náš předseda je již 10 a půl roku ve vězení, aniž by byl nad ním vynesen jakýkoliv rozsudek. Něco takového se dosud v dějinách moderního evropského soudnictví nestalo. Něco podobného bylo možné pouze ve středověku v dobách inkvizice. My jsme hrdí na jeho důslednou a brilantní obranu, avšak máme strach o jeho zdraví. Rozsudek očekáváme 30. října, pokud se soud bude řídit právem, pak bude propuštěn. Máme však strach, že se jedná o politický proces, a proto jsme umírněnými optimisty co se týče jeho návratu.

Máme velkou starost o to, co se děje v Kosovu. Jaká je aktuální situace a jaká bude dle Vašeho názoru budoucnost srbského Kosova a Metochije?

Bohužel vláda v Bělehradě vede zcela chybnou politiku pod vlivem Bruselu a Ameriky. Naději, že se podaří srbské Kosovo zachránit, nám dává sever Kosova, kde žije kompaktně srbský lid, jenž je velmi jednotný, velmi bojovný a velmi dobře organizovaný. Na základě toho si myslíme, že pokud se jim (Srbům na severu Kosova, pozn. redakce) podaří ještě alespoň rok vydržet, bude plán přeměny srbského Kosova na kriminální albánský stát překažen. Proto jsou naší největší nadějí tito lidé ze severu Kosova, jež velmi dobře vědí, co je čeká, pokud by povolili. Myslím si proto, že plán Evropské unie se nepodaří snadno realizovat.

Na západě se šíří morální úpadek a liberální pseudohodnoty. Křesťanské hodnoty jako rodina a vlast pro tamní obyvatelstvo již téměř nic neznamenají. Jaká je v tomto směru situace v Srbsku?

Uvedu Vám jeden konkrétní příklad. U nás se již několik let snaží prosadit konání průvodu homosexuálů, tzv. gay pride. Naše vláda, současná i ta předchozí, se nám snaží vnutit tuto takzvanou liberální hodnotu Západu, a to i přesto, že dle všech anket je více než 90% obyvatel proti tomu. Když se pokusili násilím propagovat agresivní homosexualismus, mládež Srbska a Bělehradu povstala a zabránila, za cenu velkých nepokojů, konání tohoto hanebného průvodu. Chci Vám říct, že Západ zde propaguje ty nejhorší hodnoty a my jsme proti tomu. Západ chce zničit rodinu, propagovat homosexualismus, zničit církev a zničit naše národní hodnoty. My nechceme být jako opice a přebírat vše ze Západu. Sami víte, že například Holandsko vykročilo dokonce směrem k legalizaci pedofilie.

dejan-mirovic-2Co nám můžete říct o bombardování Srbska silami NATO roku 1999?

Víte, to byla nejhorší událost v životě každého Srba. Obzvlášť bylo hrozné to, že cílem bombardování bylo pomoci teroristům a banditům na Kosovu a Metochiji. Zajímavé je to, že bombardování bylo vedeno přesně v duchu moderního Západu, zbaběle z velké výšky. Nedošlo k žádným pozemním útokům, během nichž by se srbský národ mohl masivně postavit na odpor agresorům a způsobit jim velké ztráty. Místo toho útočili na civilní cíle v Bělehradě, Vojvodině i Srbsku, zabíjeli naše děti a ničili naše domovy. Tímto způsobem chtěli zlomit odhodlání našeho národa, namísto aby se v čestném a poctivém boji utkali se srbskou armádou. Ta byla bombardováním prakticky nedotčena.

Uvedu Vám jeden konkrétní příklad. Během 78 dní bombardování se jim (silám NATO, pozn. redakce) podařilo zničit pouhých 12 našich tanků. Ale zato ničili naše mosty, nemocnice, sídla televize, školy a vraždili naše děti. Takhle vypadá „hrdinství a čest“ Západu a my o něm nemáme žádné iluze. Jednalo se o zbabělý útok a kruté bombardování, během nějž proti nám použili ochuzený uran. Většina případů rakoviny v Srbsku je v současnosti způsobena právě tehdejším použitím ochuzeného uranu. Takhle vypadá jejich „hrdinská“ válka.

Jaký je váš názor na mezinárodní problémy, jimž jsou vystaveny státy jako Sýrie, Libye, Irán, Palestina a třeba i severní Korea?

     Irán

Co se týče Iránu, my plně podporujeme iránskou vládu. Máme vynikající vztahy s iránskou ambasádou u nás a dokonce někteří naši poslanci navštívili Irán. Myslíme si, že Irán neobyčejně čestně postoupil, když neuznal nezávislost Kosova a odsuzujeme sankce srbské vlády vůči Iránu. Jedná se o druh nátlaku (myšleno západní sankce vůči Íránu, pozn. redakce) na Irán, který zaujal principiální a správný postoj vůči Izraeli, neboť největší agresor na Blízkém východě i mimo něj je právě Izrael.

     Palestina

Co se týče problémů Palestiny, to je naprosto jasná věc. Jedná se o ohrožení lidských práv Palestinců ze strany izraelského militaristického režimu, který provozuje osidlování, jež je určitým druhem apartheidu. Otevřeně říkám apartheidu vůči lidem v Palestině. O tom nemůže být žádných pochyb. Rovněž Spojené státy americké, které podporují teroristy, kriminálníky a vrahy na Kosovu, podporují také izraelský režimNám je tato politika zcela jasná. Stejně tak, jak se chovají vůči Palestincům, se chovají také vůči Srbům na Kosovu a Metochiji.

     Sýrie

Co se týče Sýrie, plně podporujeme přístup Ruska, jež se staví proti vměšování Ameriky, Turecka a Izraele do vnitřních záležitostí Sýrie. Jsme toho názoru, že režim prezidenta Asada je naprosto zákonný a legitimní a tzv. povstalci a jejich zahraniční podporovatelé jsou agresory. Vyjadřujeme rovněž solidaritu s trpícím lidem Sýrie, jenž je vystaven strašlivé agresi zahraničních teroristů a zemí, které je podporují.

     Severní Korea

Co se týče Severní Koreje, plně podporujeme postoj Ruska a Číny a jsme toho názoru, že má Severní Korea právo na své postoje, a že má taktéž právo reagovat na provokace Jižní Koreje a Ameriky. Takže naše názory jsou naprosto jasné a principiální. Je nám líto, že se naše vláda zachovala tak nekorektně vůči Iránu, Libyi, Bělorusku a také dalším zemím (myšleno, že se srbská vláda na popud USA připojila k mezinárodním sankcím vůči daným zemím, pozn. redakce).

Srbská radikální strana měla rovněž vynikající vztahy s Irákem Saddáma Husajna a Irák v době jeho vlády navštívil i předseda Srbské radikální strany Vojislav Šešelj, pozn. redakce.

Chtěl byste závěrem, jako zkušený srbský nacionalista, vzkázal něco našemu studentskému vlasteneckému hnutí Červenobílí?

Obdivujeme český národ a obdivujeme každé hnutí odporu uvnitř Evropské unie. Myslíme si, že se jedni od druhých můžeme naučit spoustu věcí. Srbové by se měli od Čechů naučit klást rozumný a pasivní odpor, tak jak jej Češi kladli germanizaci v minulosti a globalizaci v současnosti. Myslíme si, že bychom měli pracovat na našem vzájemném poznávání a společných akcích, neboť to je ta pravá cesta jak se postavit na odpor těmto negativním tendencím.

Velmi Vám děkuji za rozhovor a přeji Vám i Srbské radikální straně mnoho úspěchů.

Redaktor Zorba

 

izvor http://cervenobili.cz/12629/mistopredseda-srs-kosova-se-nevzdame/